Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Historie školy v Telecím

Nejstarší zprávy o škole v Telecím pocházejí z období před rokem 1620. Potom na sto let škola zpustla a byla obnovena až roku 1715 jako škola katolická. Její první učitel, Andreas Herbes, se živil především jako tkadlec. Po vyhlášení tolerančního patentu si telečtí evangelíci založili školu vlastní. Její první učitel Josef Filipů učil nejdříve ve své chalupě a od roku 1786 v nově postavené škole. Poslední učitelé konfesijních škol, František Prudič (katolická škola) a Josef Koblížek (evangelická škola), si přivydělávali hrou na hudební nástroje, František Prudič později dostal pole.

3. února 1874 byla v Telecím slavnostně otevřena dvoutřídní obecná škola. Prvním ředitelem sloučených farních škol byl ustanoven Josef Koblížek (Do výslužby odešel roku 1900.) K Telecímu byly tzv. přiškoleny Landráty a Lačnov. První telecká učitelka, žena řídícího učitele Marie Koblížková, vyučovala prozatímně ženské práce. První řádnou učitelkou se stala Barbora Zimová. Na školu dohlížela místní školní rada. Každoročně se do ní volili zástupci obce, rodičů a školy.

Na konci století narůstal počet žáků. V roce 1879 byla proto otevřena druhá třída v budově katolické školy, ale i tyto prostory přestaly stačit. V zápisu ze školní kroniky z roku 1904 se dočteme, že žáci museli psát u oken nebo na stupínku, protože se ve třídě učilo téměř sto žáků. Třetí třída byla zřízena v sirotčinci. Místní školní rada stavbou nové školní budovy odkládala, protože se bála velkých nákladů.

V roce 1905 po zásahu okresní školní rady a okresního školního inspektora musela začít situaci řešit. Vlastní stavba probíhala v letech 1909 a 1910 podle plánu pražského architekta Ferdinanda Havlíčka. Realizovaly ji stavební firmy z Hlinska, Sněžného (dříve Německé) a Poličky, jako nádenice zde pracovaly především telecké ženy. Stavba byla financována především z přirážek k dani. Ta byla rozvržena na tři roky na jednotlivá čísla popisná a činila 829 %. Průčelí ozdobil profesor Kunhart z Poličky reliéfem J. A. Komenského. Nová budova byla bez velkých oslav otevřena 16. září 1910.

V těžkých letech světových válek se chod školy podřizoval hospodářské a politické situaci. Pro děti se vařilo kakao a polévka, žáci byli z vyučování uvolňováni k práci doma a na poli. V období druhé světové války bylo i několikrát přerušeno vyučování a zavedeno samoučení, protože ve škole byli ubytováni uprchlíci ze zabrané Poličky a bylo zde ubytováno i dělostřelectvo, také pro nedostatek uhlí, dětskou obrnu a černý kašel. Žáci si docházeli pouze jednou týdně pro úkoly. Doplňování záznamů do kronik bylo ředitelům zakázáno, kroniky musely být odevzdány. Děti také musely podporovat válečné hospodářství – sbírat druhotné suroviny (papír, železo, hadry, kaučuk) nebo vyrábět hadrovou cupaninu na obvazy.

Na začátku roku 1920 založena byla v Telecím lidová škola hospodářská. Školy tyto podléhají ministerstvu zemědělství a jejich úkolem je poskytnouti dětem na venkově další vzdělání po obecné škole, hlavně odborné, jako pokračovací školy živnostenské ve městech. V Telecím se počalo vyučovati 12. ledna. Vyučovalo se vždy ve středu a v sobotu odpoledne. Teoretické vyučování trvá od 1. listopadu do 31. března, praktické od 1. dubna do 1. září. Školou jsou povinni všichni, kdo nenavštěvují pokračovací školu ve městě, ve věku od 14 do 16 let. V Telecím navštěvovalo první rok školu 56 žáků, chlapců i děvčat ve věku od 14 do 20 let. Škola má dva ročníky. Vyučují učitelé obecné školy a mimo ně Jan Dvořák čp. 4 a Josef Ehrenberger, absolvent střední hospodářské školy, syn rolníka čp. 106. V následujících letech návštěva školy a zájem o ni se zhoršovaly, bylo by zapotřebí řádně vzdělaných učitelů a dobrého vedení školy. (Pamětní kniha obce Telecí)

V roce 1945 byla v Telecím k obecné škole zřízena tzv. újezdní měšťanská škola. Přiškoleny k ní byly Březiny, Pustá Rybná, Krásné a Spělkov. Školský zákon z roku 1948 zavedl jednotné devítileté vzdělání. Obecná škola se stala školou národní a měšťanská školou střední. Obě však fungovaly samostatně.

Nepovedená školská reforma z roku 1953 zavedla jedenáctileté zdělávání, které bylo nakonec zkráceno na osm let, přičemž 9. až 11. byl nepovinný. Obě školy v Telecím se sloučily do tzv. střední školy. Kvůli výrazným poklesům počtu dětí v šedesátých letech 20. století musely být zrušeny školy na Březinách, v Pusté Rybné a Krásném. Žáci začali dojíždět do Telecího a ve škole se vyučovalo na směny. K dalším významným poklesům docházelo od 80. let. Život ve škole opět reagoval na společenské změny. Při škole fungovala pionýrská skupina Terézy Novákové, byl zřízen koutek tradic, nacvičovalo se na spartakiádu a o prázdninách zde fungovala ozdravovna zvaná Mírov.

Po roce 1989 se docházka na základní školu opět prodloužila na devět let. Obnovila se výuka cizích jazyků a náboženství. Budova staré školy, která původně sloužila jako selské stavení, později jako ordinace lékaře a nakonec jako školní jídelna a učebna, přestala vyhovovat provozu. Projekt rekonstrukce vypracoval Ing. arch. Zdeněk Mládek z Chocně. Na stavbě se podílelo mnoho místních dobrovolníků. Objekt byl přestavěn na dvoupatrovou budovu, v níž se dnes nachází školní kuchyně s jídelnou, v patře mateřská škola (roku 1997 se sem přestěhovala z Pusté Rybné) a jedna učebna prvního stupně.